Krásky z lesů a luk
Ach, vy slečny ježčí,
která je líp načesaná,
bodliny má hezčí?
Která propásla hned zrána
svoji kadeřnici,
a teď radši skrývá šálou
rozcuchanou kštici,
když dnes nešla na trvalou?
Ach, vy slečny šnečí,
kterápak jste ještě sama,
a která už něčí?
Která ještě nesezdána,
umně skrývá city,
cudně přitom růžky sklání?
Z práce do ulity
a tam snít o milování…
Ach, mé dámy rysí,
která z vás má ostrost zraku
stejnou jako kdysi?
Která ani po soumraku
nikdy nepřehlédne
žádný krůček svého rysa,
a která i ve dne
setrvává velkorysá?
Ach, vy slečny dančí,
která nejkrásněji pěje,
nejladněji tančí?
Srdce daňků rozechvěje
jenom ta z vás, daněl,
které se – ať je to venku –
ani pravý Španěl
nevyrovná ve flamencu.
Ach, mé mladé dámy,
krásky z luk a divy lesní,
stanou se z vás mámy,
o tom se vám ani nesní,
každičká z vás smutní,
svou pouť životem si klestí,
přitom absolutní
je vám předurčené štěstí.